Dle mých zkušeností si blechy vybírají, na některého člověka jdou brutálně, jiného téměř ignorují, možná reagují na rozdílnou krev. To je zkušenost z dvacetiletého boje s blechami, protože máme doma dvacet let kočky. Zdejší článek problematiku blech příliš detailně nepopisuje. No, první problém jsou dospělé blechy, ty je především potřeba likvidovat ve zvířecím kožichu, protože pokud blechy sají krev, tak následně začnou vylučovat vajíčka (cca 0,5 milimetru velká bílá oválná vajíčka s voskovým povrchem - proto na ně nefungují přípravky proti blechám, přes ten vosk se nedostanou). Bleše se zvětší zadeček, takže blecha může dosahovat délky 4-5 mm, z toho zadečku se doslova sypou vajíčka, blecha jich za den dokáže vyprodukovat desítky až stovky. Taková blecha je většinou v kožichu přisátá pořád na stejném místě a poměrně dobře se dá hmatem najít a i chytit, neb se hůře pochybuje. Když vám uteče třeba na zem, tak jí snadno chytíte, protože díky své hmotnosti neskáče. Tyhle blechy-matky jsou na začátku řetězce, proto je jejich likvidace nejdůležitější. Vajíčka vypadávají z kožichu zvířete nepřetržitě a všude, kde se zvíře pochybuje. Čili jejich koncentrace je větší tam, kde se zvíře déle zdržuje, tzn. v pelechu či kdekoliv, kde zvíře delší dobu polehává či posedává, třeba v lidské posteli, v křesle, někde na koberci, v rohu místnosti nebo i u dveří, kde třeba čeká na vpuštění z/do domu/bytu (čili třeba na rohožce). Kočky s oblibou mění "svá" místa, takže dokáží za čas roztrousit ty vajíčka úplně všude. Vajíčka jsou lehká, hladká, takže snadno zapadají nejen do koberce a do čalounění nábytku, ale zakutálejí se do jakékoliv škvíry jak v nábytku (klidně ve skříni), tak třeba na podlaze, tzn. do spár mezi dlaždičky, do spár mezi prkna, parkety, do spár mezi podlahou a zdí, do mezer mezi podlahu a lišty, na škvír mezi schody, do rohů. Můžou se zakutálet do záhybů v uskladněném oblečení. často napadají např. do koberce pod topením, pokud na něm či u něj kočka polehává (nebo i přímo v topení). Prostě naprosto všude. I když budou vajíčka padat doprostřed místnosti třeba na lino, tak je svou chůzí postupně odmete někam ke kraji, kde určitě najdou nějakou škvíru. Tyto škvíry stejně jako koberce většinou obsahují hromadu živin, jak zbytky z potravin, tak odumřelé zbytky lidské i zvířecí kůže, chlupy, vlasy, zbytky jiných škůdců, prach a spoustu dalších živin ideálních pro výživu larev, které se vylíhnou z vajíčka. Vajíčka se špatně sbírají rukou, ale dobře se kutálí, takže se dají shrnou, smést. Jediná efektivní likvidace je jejich rozdrcení či rozmačkání. Přemístit je jinam znamená přenést problém blech pouze někam jinam a ne jeho likvidaci. Vajíčka se ze škvír špatně dostávají a ještě horší je to z koberců, ty je lepší vyklepat nebo použít silný vysavač, slabý téměř nemá šanci. Na vajíčka působí statická elektřina, takže na hladké ploše před vámi klidně "utíkají" a v koberci naopak vší silou drží. Vajíčka vydrží životuschopná klidně rok, možná i více, v tom jim pomáhá voskový obal. Ale většinou se z nich mnohem dříve vylíhnou larvy, většinou je to dané teplotou, podle mých zkušeností začíná hromadná invaze při teplotě nad cca 23 stupňů, ale záleží také na vlhkosti. To znamená, že třeba v lidské posteli nebo ve zvířecím pelechu zahřátém živočišným teplem se mohou vylíhnout mnohem dříve, než v koberci či jinde, kde je větší chlad. Z vajíček se vylíhnou cca 1 až 3 mm dlouhé bílo-šedo-černé larvy (barva může asi záviset na druhu blechy), tenké jako nit. A postupně rostou (až cca do 5 mm). Tyhle larvy se obvykle odplazí do nějaké další škvíry či tam, kde je potrava, a to klidně i několik metrů daleko. Čili mnohem zákeřněji než pasivně se kutálející vajíčko, které se koncentruje do prohlubní, neb poté, co se larvy rozlezou do všech možných míst, jsou díky zbarvení nenalezitelné. V takovém místě se zakuklí do šedého hedvábného zámotku, o velikosti tak 2 mm. Zámotek vypadá jako prachové smítko, jenže je lepkavý, takže se přilepí a ze škvíry či z koberce ho nevymetete, nevysajete. Jediná možnost je pinzetou či drátkem ho vyšťourat a opět rozmačkat. Na larvu a zámotek by snad už měla působit chemie, jenže jí musíte k nim dostat, ale aplikovat postřik do škvír je poměrně obtížné, stříkat něco na hladké plochy ani snad nemá smysl. Ze zámotků se vylíhnou (opět v závislosti na okolních podmínkách čili vlhkosti a především teplotě - opět invaze při teplotě nad cca 23 stupňů) malé blechy cca 0,5 - 1 mm velké, ty jsou prakticky nechytitelné, blecha postupně naroste až na 2-3 mm, aniž by musela sát krev. Ty větší blechy se dají poměrně dobře chytit, ale chce to cvik a jemné pohyblivé prsty s nehty, kterými se dají přidržet či rovnou zlikvidovat. Blechy buď skáčou cca 20-30 cm vysoko a daleko, nebo velmi snadno lezou či šplhají po koberci, po textilu, ale i po kůži. Na tmavém koberci se mi např. osvědčilo položit listy bílého papíru, na něm jsou dobře vidět, pokud na něj skočí, a při tom i slyšet (je to takové lupnutí), navíc při náhlém dopadu na hladkou plochu je blecha v prvním okamžiku dezorientovaná a dosti často dopadne i na bok a chvíli jí trvá, než se postaví na nohy a znovu skočí. Blechy láká teplo, takže pomůže nad takový papír postavit rozsvícenou lampičku (se žárovkou, aby hřála). Blechy obvykle vyčkávají v místě svého vylíhnutí a v okamžiku přiblížení potenciálního hostitele na něj doslova zaútočí, klidně se vydají i přes metr daleko a když jich je hodně (desítky), tak je nestačíte ze sebe shazovat a taková kočka či malé dítě o nich nemají ani tušení, takže jsou před útokem bezbranní. Při výšce skoku do 20 až 30 cm dospělému člověku obvykle ze země naskákají na nohy, na ponožky či nohavice. Podle toho se pak dostanou pod oblečení a buď se rovnou zakousnou do nohy (občas zalezou do ponožky), nebo šplhají výše do slabin či k pasu (a koušou cestou - od toho ty postupné řady štípanců s několikacentimetrovými rozestupy), kde se oblibou schovávají pod "gumu" apod. Pokud skočí na oblečení, tak šplhají po oblečení nahoru, ale stačí dát k nohám třeba ruku a hned vám přeskočí na rukáv či pod něj a dál to samé, jak u nohavic, s tím rozdílem, že se obvykle zabydlí někde u límce kolem krku. Pokud jí máte na ruce a dáte ruku k hlavě, tak vám obvykle skočí na krk či na obličej nebo na ucho a kousne. Kousnutí jsou různá, záleží na stáří a velikosti blechy. Dle mých zkušeností, ty malé mladé blechy dělají malé štípance, které zpočátku hodně svědí, ale rychle to odezní. Větší starší blechy si ani nevšimnete, když vás štípne, teprve, když vám delší chvíli saje krev, tak to začne svědit a pak to svědí dlouho, několik hodin i několik dní. Ten štípanec má různou velikost i tvar, obvykle od 2 do 10 mm, s časem trochu ztvrdne a slabě zčervená, obvykle uprostřed. A děsně svědí, když už, tak doporučuji drbat kolem, nikdy přes prostředek, nebo to rozedřete do krve. jedna blecha těch štípanců může udělat hodně anebo i málo, záleží jestli se po těle musí hodně pohybovat( např. po končetinách) či si najde v oblečení nějaké klidné bezpečné místo (např. v pase). Pokud do takového prostředí pustíte malé dítě, tak na něj blechy naskáčou všude, pokud se dospělák bude po kolenou plazit po zemi a hledat blechy dopadne stejně. Dospělákovi na bojišti doporučuji minimálně natáhnout ponožky přes nohavice, aby se blechy nedostaly do nich. Co se týká likvidace dospělých blech, zjistěte, odkud na vás blechy útočí, poznáte to např. pomocí těch bílých papírů, a ten výchozí prostor postříkejte nějakou chemií proti lezoucímu hmyzu, nebo blechy chytejte a topte, nebo rozmačkejte (na hladkém povrchu lze provést např. pomocí lžíce či jiného náčiní, lze také naplocho nehtem, na koberci to lze obtížně, neb se blecha do něj zamáčkne a nic se jí nestane, blechu, pokud se vám jí podaří položit na bok, lze také přepůlit ať třeba nožem či jakoukoliv hranou, např. nehtem). Na koberci se mi osvědčilo použít insekticidy v poprašku, ale je to špinavá práce a místnost je někdy na pár dní neobyvatelná (a pozor na průvan, na dýchání, roznos po bytě, nutno se aspoň přezouvat, na poprašek možno provizorně položit např. noviny), poprašek se pak z koberce vyluxuje, ale opět pozor na zamoření prachem a na správnou likvidaci odpadu, dle návodu.
Suma sumárum, je nutné průběžně kontrolovat byt a zvíře na výskyt blech, pokud bude mít zvíře v kožichu třeba jen deset blech, tak ty dokážou za týden naklást až několik tisíc vajíček. Z těch blechy se postupně vyvinou v několika stádiích a v různém časovém odstupu, klidně se část vyvine hned a zbytek až za několik měsíců, takže likvidace blech není jednorázová záležitost. Musí se opakovat a musí se opakovat u všech vývojových stádií. Nejdůležitější je přerušit vývojový cyklus u blech-matek v kožichu zvířete. Z toho všeho, co máte v bytě (vajíčka, larvy, zámotky) se sice vylíhnou blechy, ale postupně všechny nejdéle do roka do roka a půl vymřou, protože jen pokud mají stálý přísun krve (v kožichu zvířete, jelikož u člověka tohle prakticky nehrozí, pokud se často myje a převléká), tak můžou klást vajíčka a znovu se množit. Pelech zvířete nestačí vystříkat, protože postřik na vajíčka nepůsobí, je tedy nutné zlikvidovat vajíčka mechanicky - pelech vysypat, vyluxovat atd. Existoval sice postřik, který působil i na vajíčka, ale bohužel jediný výrobce ho před několika lety pro nerentabilnost přestal vyrábět.