Libeček lékařský je aromatická rostlina, která se pěstuje zejména kvůli silicím, jako přísada do jídla, pro jeho léčebné účinky, ale i jako rostlina okrasná. Jeho účinky jsou známy již do 12. století, kdy bylo popsáno jeho užití spolu s dalšími bylinnami jako tišící prostředek před lěkařským zákrokem.
Původně pochází z jihozápadní Asie z oblasti dnešního Iránu, kde se vyskytuje v poměrně velké nadmořské výšce (2500-3500 m). V dnešní době jej můžeme najít prakticky po celém světě

Jedná se o dvouděložnou rostlinu z čeledi miříkovitých (Apiaceae). Je to poměrně robustní trvalá bylina, která dosahuje výšky až 2,5m a šířky kolem 1m. Listy jsou zelené, zubaté, řapíkaté, střídavé o délce 0,5-0,6m.  
Řapík je silný, dutý u báze rostliny ztlustělý. Koření poměrně mělce cca 0,4-0,5m. Květenství je ploché, květy jsou žlotozelené a malé. Semena jsou  5-7mm dlouhá, plochá. Klíčivost semen bývá okolo 68% a HTS (hmotnost tisíce semen) je cca 3,7g.

Obsah silic

Všechny části libečku obsahují silice. Olej z listů (Levistici herba) je berbarvý, nebo slabě žlutě zabarvený. Olej z kořene (Levistici radix) je tmavě hnědě zabravenou s výraznou kořeninovou vůní připomínající celer. Obsah látek ve výtažcích se liší v závisloti na místu pěstování a době sklizně. Olej z libečku obsahuje na 190 účinných látek (Naves, 1943; De Pooter a kol ., 1985; Toulemonde a Noleau, 1988; Cu a kol.al ., 1990; Szebeni-Galambosi a kol ., 1992; Venskutonis, 1995; Bylaite a kol ., 1998;Dauksas a kol ., 1998). 
Nejvýznamnější složkou těchto olejů jsou ftalidy, které jsou zastoupeny z více než 70%.

Pěstování

Daří se mu v mírném klimatu, ale jsou uvedeny případy, kdy přežije i mráz -35°C. Roční úhrn srážek  by měl být mezi 500-1500mm/rok. Kvůli velké listové ploše a následnému odparu a i proto, že poměrně mělce koření je pro něj dostatek srážek důležitý. V suchých dnech je proto zálivka žádoucí.
Nároky na půdu nemá velké, špatně prosperuje snad jen v těžkých jílovitých půdách. Má rád slunné stanoviště, ale snáší i částečné zastínění. Půda by měla být bohatá na humus s pH v rozmezí 5-7,8. Přímé hnojení před výsadbou se nedoporučuje. Dobře reaguje na hnojení dusíkem N a to zvýšeným výnosem a nárůstem biomasy. Můžeme použít i mulč, který zadržuje vodu a příznivě ovlivňuje výskyt mikroorganismů v půdě.

Množení

Množit libeček můžeme dělením trsů, nebo ze semen. Semena mají klíčivost cca 2 roky. Pokud vyséváme přímo na místo pěstování vyséváme do půdy na podzim (listopad)..  Hloubka výsevu je okolo 20mm.  Pro následné přesazování na podzim vyséváme semena na jaře (březen). Přesazované rostlinky je nutné vysadit ještě před prvními mrazíky, neboť v této době jsou poměrně náchylné na poškození mrazem.
Dělění kořenových oddenků je dalším způsobem jak můžeme libeček množit. Každý kořen by měl mít alespoň jeden zdravý pupen. Provádíme ho v září.

Sklizeň

Libeček můžeme sklízet během roku k přímému použití, nebo ho můžeme zamrazovat, případně sušit k dalšímu použití. Sklizeň může být jenom jedna např. na podzim, nebo jej můžeme sklízet několikrát během vegetace. Podle studie (Bylaite et al . 1998) bylo největší množství silic ve sklizené rostlině v období polovina července v době, kdy se začala tvořit semena. U listů a stonku to bylo počátkem června, kdy se začala tvořit poupata. Kořeny libečku se sklízí na podzim po odřezání nadzemní části rostliny.